Ze tří druhů fenyklu, vyskytujících se ve střední Evropě, má pro nás význam pouze jediný, a to fenykl obecný (Foeniculum vulgare MiLL.). Náleží do čeledi rostlin mrkvovitých — Daucaceae. Je to dvouletá, v příznivých podmínkách i tří až čtyřletá rostlina, jejíž lodyha je 150—200 cm vysoká. Listy jsou 3—4krát zpeřené, s čárkovitými úkrojky a mají blanité dlouhé pochvy.Květy sestavené ve složených okolících jsou bez obalů a obalíčků, mají nezřetelný kalich a vonné žluté korunní plátky. Kvete od července do září, a můžeme jí využít v naší bylinkopvé zahrádce na balkoně nebo terase zcela bez obav , protže tato bylinka je na pěstování zcela nenáročná
Pro farmaceutické účely se používají právě tyto zralé plody, které obsahují 2—6% silice, jakožto hlavní účinnou látku, dále je přítomen olej v množství 9—12 %, cukry a některé další látky. Charakteristická vůně silice pochází od anetholu a fenchonu, další složku tvoří metylchavikol, kyselina anýzová, pinén, limonén a další komponenty. Dnes známe fenykl spíše jako kuchyňské koření, nežli jako léčivo, přestože i v dnešní době je použití fenyklu pro léčebné účely poměrně dosti rozsáhlé. Fenykl náleží mezi léčivé rostliny, jejichž indikační oblast se za celou dobu jejich použití prakticky nijak nezměnila.
Fenykl – stalétá léčivka
Léčivé použití bylo známé již antickým lékařům a od nich přešlo i do středověké medicíny. V herbářích bývá někdy označován jako vlašský kopr. V lidovém léčitelství i v medicíně je dnes lékem při žaludečních a zažívacích potížích, zejména těch, které jsou spojeny s křečovitými stavy, neboť fenyklová silice v léčebné dávce mírní křeče. Z tohoto důvodu je přidáván i do některých projímadel, kde jednak podporuje jejich účinek, jednak mírní nepříjemné vedlejší účinky. Ve starších přípravcích jej nalezneme např. ve složeném lékořicovém prášku (pulvis liquiritiae compositus), známém’ spíše pod názvem „kurela“, podle lékaře, který jej sestavil.
Křeče mírnících účinků fenyklové silice je využito také ve větrovém čaji {species carminativae) a ve větrové vodě {aqua carminativa). Dále se používá jako součást přípravků, podporujících odkašlávání např. v tak zv. prsním čaji (species pectorales) a ve formě galenik — třeba fenyklového lihu (spiritus foeniculi) a fenyklové vody (aqua foeniculi) je součástí řady přípravků, používaných v dětském lékařství i ve shora uvedených indikacích.
Vzpomeňme fenyklové vody i v lidovém léčitelství, kde se používala na přípravu různých očních vodiček, prý s dobrými výsledky. Patrně se zde uplatnil i mírně desinfekční účinek fenyklové silice. Toho je zčásti využito i při sestavení receptury novodobých očních léčiv, např. Opthalmo-septonexu a Opthalu, kde jsou vlastní účinné látky rozpuštěny v aromatické vodě, která obsahuje kromě jiných siličných složek také fenyklovou silici. Silice se vyznačuje také účinkem antiparasitickým. Stejné použití jako v humánní medicíně má fenykl i ve veterinárním lékařství. Fenykl má použití i v parfumerii, likérnictví, cukrářství a potravinářském průmyslu, kde se spotřebuje podstatná část sklizně.
Pěstujeme fenykl
A nyní jak je to s pěstováním? Fenykl má rád hluboké, dobře zpracované půdy s dostatkem živin, včetně vápna, a dosti vlhké. . Přihnojujeme průmyslovými hnojivý, zejména draselnými a fosforečnými. Fenykl vykvétá a přináší slabší sklizeň již v prvním roce. V drsnějších podmínkách před příchodem zimy chráníme porost pokrytím slámou nebo i ornicí. Někde se na podzim rostliny vyjímají z půdy a prosypané pískem ukládají do krechtů nebo do sklepa. V dalším roce se pak vysazují po 2 rostlinách do sponu 50X50 cm. Druhým rokem vyrůstají z rostlin nové lodyhy, které dávají hlavní sklizeň. Semena sklízíme zpravidla na dvakrát. Nejdříve se sklízejí střední okolíky, které poskytují nejkvalitnější semena. Doba sklizně: obvykle září až říjen. U fenyklu máme vyšlechtěnou i odrůdu — je to fenykl „Moravský“, který je uznán a povolen již od r. 1946.
