Jak na řez okrasných keřů pro malé zahrádky

Do skupiny okrasných dřevin, které vykvétají na letorostech z postranních pupenů, patří četné druhy křovin, které nevyžadují pravidelný řez a řežeme je jen v tom případě, když namrzly. Jednou z křovin krásně kvetoucích a oblíbenou pro svoje pozdní kvetení až v červenci, je Buddleia alternifolia neboli buddleia střídavolistá. Dosahuje výšky až 2,5 m, má list navrchu tmavě zelený a zespodu bělavý. Květy jsou v kyticích, hustě posazeny podél loňských letorostů, levandulové purpurové barvy. Vyžaduje chráněnou polohu na výsluní. Přednost dává lehčí půdě. Na zimu je dobře krýt půdu před promrzáním. I když nadzemní část někdy zmrzne až k zemi, rychle a bujně znovu vyraší. Můžeme ji vysazovat do skupin křovin, ale tak, aby byla na dobře viditelném místě, neboť je krásná nejen svým květem, ale i tím, že květy jsou navštěvovány nejrůznějším hmyzem, hlavně motýly.

Také četné stále zelené křoviny řežeme jen v tom případě, když namrzly. Cesmina (Ilex) miluje vlhké humózní půdy a polostinné až stinné polohy. Vysazujeme ji tak, aby měla alespoň částečný stín od vyšších stromů. Také cesmina, zvláště v mládí, vyžaduje na kořenech zimní kryt z chvojí. Při výsadbě, jako všechny stále zelené rostliny a jehličiny, musí mít pevný kořenový bal a nejvhodnější doba k přesazování je na jaře, kdy již začala rašit.V zahradách a parcích nejrozšířenější je Ilex aquifolium — cesmina obecná,, která dorůstá až do výšky 15 m. Listy jsou lesklé, tmavě zelené, na okraji prohýbané a trnité. Bílé květy jsou málo nápadné, zato ozdobné jsou svítivě červené plody.

Bobkovišeň (Prunus laurocerasus) patří rovněž k našim stálezeleným křovinám používaným pro výsadby na předzahrádky. Listy jsou leskle tmavě zelené, až 15 cm dlouhé. Bílé květy jsou v hroznech 5—10 cm dlouhých, po celé délce loňských letorostů. Bobkovišeň vy kvétá v květnu. Stejně jako předchozí vyžaduje polostín až stín.  Dobře se uplatňuje, jak tomu bylo ve Vrchlického sadech před Hlavním nádražím v Praze, ve skupině s rhododendrony, s nimiž má velmi podobný list. Základní forma za větších mrazů namrzá. Odolnější proti mrazům je Prunus laurocerasus schipkeansis. Bobkovišeň velmi dobře snáší řez a tvoří hustý keř, takže na stinných, vlhčích místech je možno ji řezat na pravidelné, živé stěny. Ovšem pravidelnými, střihanými stěnami ztrácí svůj přirozený charakter.

Je potřeba se zmínit ještě o dvou zimolezech. Zimolez lesklý — Lonicera nitida — je keř hustě rozvětvený, dorůstající ve vyloženě teplých podmínkách až do dvou metrů. Má malé, lesklé, tmavě zelené listy. Je to keř stále zelený. Bledě žluté, vonné kvítky vykvétají v květnu, plody jsou purpurově modré. Je vhodný jak k výsadbám jako solitéra, tak i ve skupinkách nebo na nízké, stříhané plůtky. Ovšem, jak bylo řečeno, jen pro velmi teplé polohy, poněvadž není úplně zimovzdorný. Zimolez kloboukatý — L. pileata — je rovněž stálezelený keřík, který však dorůstá výšky jen asi 30 cm, protože má spíše plochý vzrůst. Je zajímavý tím, že na tenkých větévkách jsou lesklé zelené listy, rozložené pěkně na dvě strany. Květy má obdobné jako předchozí, plody purpurově fialové. Hodí se k výsadbám mezi jiné stále zelené rostliny vyššího vzrůstu, kde tvoří jakýsi plochý, nízký podrost. Může se vysazovat i na polostinná místa na skalky. Není tak choulostivý ná namrzání jako L. nitida a řeže se jen v tom případě, když při silnějších mrazech některé letorosty omrzlý. Ještě odolnější proti mrazům je L. pileata yunnanensis, která má ale poněkud silnější vzrůst.

Mezi stále zelené rostliny, které sice patří do této skupiny po celé délce letorostů kvetoucích dřevin, ale je i v našich podmínkách naprosto mrazu vzdorný je  Buxus.  Snáší velmi dobře řez a proto se ho užívá převážně v architektuře, vyžadující přísně tvarované obrazce nebo nízké, stále zelené plůtky. Před začátkem zimy musí se však důkladně zalít, poněvadž stejně jako všechny stále

zelené rostliny, silně vypařuje vodu a přes zimu by uschl

Autor příspěvku: admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *