Petunie

Petunie (Petunia hybrida) je moderní a také velmi bo­hatě kvetoucí druh květin. Máme ji v četných plemenech a odstínech barev bílé, fialové, červené a růžové. Visuté (radniční) petunie ustoupily v poslední době do pozadí a nyní se dává přednost odrůdám vzpřímeným, ne příliš vy­sokým. Nejokázalejší květy mají petunie plemene super­bissima. Hodí se do korýtek chráněných před silnými větry, které někdy urvou rostliny od kořene.

U nás jsou petunie pěstovány jako rostliny jednoleté, kdežto ve své domovině, Brasilii a Argentině, jsou vytrvalé, zmlazující se od spoda. Jsou příbuzny s tabákem a patří do čeledě lilkovitých (Solanaceae). Rozmnožují se semeny, pl­nokvěté, pokud jde o význačné jedince, také řízky.

Semeno petunií podržuje klíčivost až po 4 roky a klíčívá do 14 dní. Vysévá se pro časné květenství od května již v lednu—únoru do lehčí, dobře vyzrálé země promíšené pís­kem a pokrývá se jen slabounkou vrstvou země. Pod tabul­kou skla v truhlíčku semeno při mírné vláze dobře vzchází, a když semenáčky vyvinuly pině dělohy (klepítka), rozsa­zují se do truhlíčku a lehčí země na vzdálenost 2-3x 3 cm.

V druhé polovině až koncem března bývají tak urostlé, že se dají nasázet do menších hrnku; zem se volí polotěžká, kompostovaná a po nasázení a zalití se umístí na mírně teplý záhon v pařniku. První dni po nasázení se mírně stí­nují a větrají. Když zakořenily, zalévají se vydatněji a za příhodného jarního počasí se také více větrají. Aby nevy­sychaly příliš v kořenových balech, zapouštějí se hrnečky s rostlinkami do země v pařníkovém záhonu. Jde o to, aby zůstaly nízké, ale silné.

Po prokořenění se přesázejí znovu do hrnku 11-12 cm širokých do země převážně těžší, živné, v kterých při dob­rém ošetřování pokvetou již na počátku května. Když po­čnou kvést, mohou se sejmout okna a pařníky se kryjí jen prkennými přikrývkami. Po ledových mužích, v městech, kde noční teploty v květnu neklesají pod nulu, mohou se petunie sázet do korýtek již počátkem května. V mírně těž­ké půdě, zásobené fosforem a draslem, pokud se jim do­stane tekutého dusíkatého hnojení, kvetou obyčejně až do září. Nejlépe se osvědčují piná strojená hnojiva odkyselená a odchlorovaná, jako jsou na př. Hortus, Nitrofoska nebo Albertovy živné soli. Zalévá-li se 1°/oníml roztoky v obdobích čtrnáctidenních, pokvetou bohatě až do sklonku léta, t. I. do konce září.

Petunie seté v březnu přímo do pařniku, byt teplého, dají do poloviny května jen slabé rostliny a sázeny jako sazenice bez hrnkového balíčku, zůstávají velmi pozadu za časně se­tými a v hrncích pěstovanými petuniemi. Špatně se ujímají a obyčejně nevydrží déle než časně seté. Zdá se, že petn­nifin v mladistvém vývoji svědčí krátký den. U nás se pěstují petunie jako jednoleté květiny, protože jejich přezimování činí četné potíže. Zvlášť význační jedinci z pinakvětých se rozmnožují řízky. K tomu účelu se musí matečné rostliny přezimovat. Protože se starší rostliny velmi špatně přes zimu udržují, rozmnožují se ke konci července nebo počátkem srpna řízky. Za řízek se hodí každý výhonek bez poupěte a květu. Aby se vytvořilo dostatek takových výhonků, seiříznou se počátkem července matečné rostliny asi o polovinu, aby obrazily a mladé výhonky se pak použijí za řízky. V čistém písku, nastrkané v těsně uzavřené skříni a jen mírně roseny, za slunečna stíněny, zakoření obyčejně dobře. Pak se nasázejí do hrnku 7-8 cm širokých, do lehčí písčité země, drží se po čas, než zakoření, uzavřeně, pak se však otuží, a před příchodem mrazíků je umístíme v mírně teplém skleníku, pokud možno blízko skla, aby se »nevy­táhly«. V zimě se zalévají skrovně, jen po vyschnutí koře­nového balíčku. V lednu či počátkem února se umístí v tep­lém skleníku, kde záhy vytvoří mladé výhonky, kterých se použije za řízky. V čistém písku na teplém množárenském záhonu zakořeňuji snadno a dále se ošetřují jako semenáč­ky po nasázení do hrnku.

Přezimování petunií není snadné a z řízku pěstované pe­tunie nemohou býti levné. Proto se dnes rozmnožují petunie z řízku jen výjimečné. Petunie pěstované za okny v hrncích nekvetou tak bo­hatě jako v truhlících, ledaže se nasázejí do hrnku 14-15 cm širokých, do živné, polotěžké země. V tak velikých květináčích vytvoří nádherné trsy a zvláště nízké odrůdy dojdou ocenění,

I když se snesou petunie pěstované v korýtkách v ba­revné směsi, přece jen se uplatní plně v jedné barvě, a to na stinné straně domu v odstínech bílých nebo v bělokvě­tých odrůdách se žlutavým jícnem. Petunie snese dobře stinnou i slunečnou stranu domu. Není hned tak vděčné korýtkové květiny, jako je petunie. Proto se také v posled­ních desetiletích tak rozšířila a zdá se, že nebude brzo vy­měněna jinou květinou, zvláště při možnosti bohatého výběru barevných odstínů.