Otočník

Otočník — Heliotropium — z čeledě rostlin drsnolistých (Borraginaceae) bývá některými milovníky žádán pro svou vanilkovou vůni. Proto se mu také říká »vanilka«, ač ne­právem, neboť pravá vanilka je orchidejí. Dnešní pěstované odrůdy jsou většinou míšenci H. corymbosum z Jižní Ame­riky s H. peruvianum z Peru. Prvý druh má květy větší, modré nebo fialové, vůní připomínající narcisy, druhý o ně­co menší, bělavé nebo fialové, vonící po vanilce. Otoěník či točitka je dnes zřídka žádán, má však dosud své milov­níky pro velmi příjemnou vůni.

Poměrně dobře ustálené odrůdy se rozmnožují semenem, kde jde však o zcela stejnorodé jedince, také řízky. Ač jsou ve své domovině keři, pěstují se nyní jako letničky, z každoročního výsevu. Přezimování rostlin není levné. Pěs­tování otočníků ze semen se neliší od pěstování udaného u petunií. Pro získání řízků sázejí se matečné rostliny ke sklonku léta (v září) do hrnku (nevelikých) do lehčí, pís­čité země a poněkud se seříznou. V teplém skleníku za mír­ného rosení, ale ne nadbytečné vláze, velmi brzy zakoření. Nejlépe se pžezimují na policích. Od ledna nebo začátku února se řízky odřezávají i s kroužkem a strkají do teplého množárenksého záhonu, kde si obvkle do 14 dnů pustí kořínky. Po nasázení do malých hrnků se pěstují jako rostliny z výsevu.

V balkonových truhlících od úpoloviny května vysázení rostliny rychle vyrostou ve statnější rostliny. Milují slunce a nehodí se na severní strany budov. Na světlých, žlutých nebo bělavých omítkách se dobře uplatní svou modří. Milovníci vůně a fialových květů jim dávají přednost před jinými druhy květin. V hrn­cích mezi okny také prospívají, když se jim dostane do­statek vláhy. Zem milují polotěžkou, spíše lehčí, živnou. Na 1 m jde 4-5 rostlin.