Balkonové zakrslé jiřiny

Bohatě kvetoucí jiřinky s jednoduchými květy – tzv. Mignonky —se pěstují v evropských zahradách již více než půldruhého století. Není proto divu, že za tak dlouhou dobu bylo vypěstováno velké množství odrůd, které bychom mohli rozdělit do tří skupin podle použití:

  1. zakrslé mignonky — jsou 20 až 40 cm vysoké keříčky, květy mají 2 až 4 cm široké. Nejčastěji je používáme k olemování květinových záhonů a do květinových truhlíků na balkony
  2.  polovysoké mignonky — dosahují výšky 40 až 60 cm, květy jsou 6 až 9 cm široké, vysazujeme je do pestrých květinových záhonů mezi letničky a trvalky, na balkony nejsou příliš vhodné, použijeme je pouze na terásách nebo zimníhc zahradách
  3. vysoké mignonky — bývají 60 až 100 cm vysoké, květy mají až 12 cm široké na dlouhých stopkách, a proto se hodí především k řezu, pro pěstování v nádobách jsou nevhodné

Zakrslé jiřiny

Pěstování jiřinek

Hlízy mignonek jsou drobnější než u ostatních jiřinek, ale musí být rovněž po příchodu podzimních mrazíků vyjmuty ze země. Nadzemní části rostlin se asi 10 cm nad zemí odříznou, hlízy se otočí nohama vzhůru, aby z dutých stonků nejdříve vytekla voda, a nechají se několik hodin na záhoně oschnout. Potom je až do jara uložíme ve sklepě na vzdušném místě. Nejlépe jim vyhovuje teplota kolem 5 °C. Aby příliš nevysychaly, můžeme je založit do bedničky se suchou rašelinou. Poraněná místa odřízneme a řeznou plochu poprášíme dřevěným uhlím, aby hlízy nehnily.

Začátkem května je můžeme vysázet znovu do větších nádob do sponu 30 X 30 cm. Vyšší odrůdy potřebují přiměřeně větší spon. Přitom silnější hlízy můžeme rozdělit tak, aby každý oddělek měl také část krčku s očkem. Hlízy sázíme tak hluboko, aby kořenový krček byl několik centimerů v zemi. Současně k vyšším odrůdám dáváme i hůlku, ke které je později vyvažujeme. Na půdu nejsou příliš vybíravé, pokud není příliš těžká a zamokřená. Hlavně když mají dost slunce.

Ošetřování během vegetace spočívá v občasném kypření půdy, zálivce podle potřeby a přihnojování slabší dávkou plného hnojivá. Při přehnojení půdy dusíkem vytvoří rostliny hodně listové hmoty, ale málo kvetou a hlízy ztrácejí na trvanlivosti. Jiřinky jsou rostliny krátkého dne, to znamené, že kvetou převážně na podzim, kdy se poupata vyvíjejí rychleji než v létě. Nejranější odrůdy vykvétají již koncem července. Ideální jsou tedy pro letní balkonové truhlíky. Odkvetlé květy nepůsobí ozdobně, a proto je včas odstraňujeme.

Jiřinky

Množení jiřinek

Zkušenější zahrádkáři dovedou množit jiřinky pomocí řízků. Hlízy se v únoru nebo v březnu postaví do bedničky, zasypou se ze tří čtvrtin směsí rašeliny a písku a mírně se zavlažují. Za teploty 15 až 20 °C začnou hlízy brzy zakořeňovat a později i rašit. Když jsou výhony asi 6 cm dlouhé, řežou se řízky i s malým kouskem zdřevnatělého krčku. Napíchají se do truhlíků naplněných směsí písku a rašeliny, kde za dostatečné vlhkosti během 2 týdnů zakoření. Později se ještě řízky hrnkují do 8cm květináčků, postupně otužují a po 20. květnu se mladé rostliny mohou vysázet na záhon. Rostliny vypěstované z řízků kvetou trochu dříve, ale mají menší množství květů než rostliny vypěstované z hlíz.

Pokud se spokojíme se směsí barev, můžeme mignonky pěstovat i ze semen. Vyséváme je koncem února nebo v březnu do teplého pařeniště nebo do truhlíčku se směsí kompostní zeminy a písku. Během 2 týdnů semeno vyklíčí, rostliny se přepíchají do hrnečků a ošetřují se podobně jako řízkovanci.

Jiřiny

BEZ KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ