Kobea či vilec (Cobaea scandens) z čeledě rostlin jimicovitých (Polemoniaceae) původem z Mexika a Peru je ovíjivou rostlinou, šplhající do výše až přes 2 m. Je oblíbena pro sytou zeleň listů a veliké fialové nebo světle zelené květy. Do truhlíků se sází po jedné rostlině na okraje, aby se po natažených provázcích nebo drátech šplhala a orámovala zeleným rámcem strany oken nebo sloupů na balkonech.
Semeno, podrží jen 1 rok klíčivost, se klade již koncern února nebo počátkem března do malých hrnku do písěité lehčí země. V teplém skleníku vzchází do 14 dní. Je záhodno, aby hrnky s klíčícími již rostlinkami byly co nejblíže skla, nejlépe na policích. Přílišnou vláhu kobeje nemilují. I klíčící semeno shnije při nadbytečné vláze.
Jakmile semenáčky mírně prokoření, přesázejí se do hrnků asi 12 cm širokých, v kterých již zůstanou až do května. Dříve než se rostliny spletou, musí dostat po hůlce, ke které se vyvazují. Do půli května, kdy se mohou vysazovat, budou 30 – 50 cm vysoké. Pokvetou od června, později seté až ad července.
Rostliny vyklopené z hrnků rostou v truhlíkách rychle vzhůru a spiní svůj úkol dobře. Když dorostou do vrcholku, mohou se zaštípnout a také bočné výhony e zaštipují, aby se nerozrůstaly příliš do šířky. Kvetou až do podzimu. Když se kobeje uklidí včas do mírně teplé místnosti za okno, kvetou až přes vánoce.
Povijnice (Ipomoea) z čeledě svlačcovitých (Convolvulaceae) je letničkou vinoucí se po niti nebo provázku tak jako kobea. Semeno se seje v březnu až počátkem dubna do pařniku do hrnečků po 2-3 nebo přímo do korýtek po jejich straně. Jakmile se vzešlé rostlinky přichytí jednou k niti, vinou se samy kolem opory do výše a záhy kvetou bohatě svlačcovitými, poměrně velikými květy. Nejvděčnější jsou odrůdy I. purpurea s květy v různých barvách. K moderním budovám s hladkými zdmi se nehodí, také ne ke každému druhu květin. Ještě nejspíše se vyjímají s balsaminami.
