Rudbekie – není kopretina jako kopretina

V poslední době si získaly velkou oblibu vedle různých druhů a sort vytrvalých slunečnic také žluté, oranžové i vínově červené vytrvalé terčovky, známější pod jménem Rudbeckie. Starší druhy rudbekií patří ke známým květinám venkovských zahrádek, kde zvědavě vzhlíží svými žlutavě zelenými, plnými květy přes ploty zahrádek. Rády rostou ve společnosti nižších keřů, které je chrání před polámáním při větru a dešti. Patří k nim především již v roce 1894 objevená, v Evropě divoce rostoucí Rudbeckia laciniata, jejíž odrůda „Goldball“ kvete od července až do září. Rod terčovek čítá na 40 rozličných druhů, původem převážně ze severní Ameriky, které se již v 17. století dostaly do Francie a odtud o něco později i do dalších evropských zemí.

Rudbekie patří mezi rostliny hvězdnicovité, podobně, jako jejich příbuzné, vytrvalé slunečnice a mnoho dalších oblíbených květin. Jsou to mohutné, pevné, otužilé a neobyčejně vytrvalé rostliny, jimž se daří v každé dobré, kypré, byt i sušší zahradní zemi, třeba i těžké, jílovité, zlepšíme-li ji starým, humózním kompostem. Nejlépe se jim daří na slunci, snášejí však dosti dobře i mírný polostín.

Z moderních terčovek jsou zatím málo doceněné hlavně nižší druhy, zejména Rudbeckia fulgida (sullivanti) a její sorta „Goldsturm“, vysoká 50—70 cm, která patří bezesporu k nejkrásnějším a nejcennějším nižším terčovkám a jež překypuje bohatým květenstvím v průměru až 7  cm velkých, zlatožlutých kopretinovitých květů s hnědými terči. Pro svou přemíru zářivých květů v srpnu a září by tyto rudbekie neměly chybět v žádné zahrádce a neměly by být opomíjeny ani při masových výsadbách v sídlištích i městských a lázeňských parcích.

Jeden z původních, velmi vzrůst ných druhů, Rudbeckia laciniati dorůstající výše 150—250 cm, se kterým se tak často setkáváme ve venkovských zahrádkách, kde se mnoh dy až nepříjemně rozrůstá, má velmi pěknou odrůdu, nazvanou „Goldquelle“, jejíž předností je, že dorůstá výše pouze asi 80 cm a kvete velkými, plnými, zlatožlutými květy od srpna až do říjma.

Zvláštní místo mezi terčovkám i zaujímá Rudbeckia purpurea (Echinacea ouorpurea), která na rozdíl ostatních rudbekií, které kvetou žlutě, nebo žluto oranžově, má květy purpurově růžové. Pevné rostliny dorůstají výše 60—100 cm a kvetou velkými, . většinou jednotlivými hvězdicovitými květy s paprsky až 8  cm dlouhými,. které jsou tmavě růžové a mají velké červenohnědé terče. K nej lepším, moderním výpěstkům patří růžovočervená sorta „Earliest of All“ a o něco tmavší „The King“. V zahradách je vysazume buď samostatně, jako solitéry, nebo do volných skupin, kde se zvláště dobře vyjímají ve společnosti dalších trvalek, např. některých vytrvalých slunečnic (Helianthus), podzimních aster, šaterů, kokard, šanty a také svých blízkých příbuzných.

Množení rudbekií

Vytrvalé rudbekie můžeme množit dělením v jarním období, nebo také výsevem. Semenáče dobře rostou a přinášejí velké květy v jemných barevných odstínech. Nejsou sice vždy totožné s mateční rostlinou, avšak dají se mezi nimi najít velmi dobří jedinci. Při jarním výsevu klíčí již asi za 14 dní a jejich semena si udržují klíčivost po dva roky.

Terčovky všeobecně nejsou příliš náročné, pouze sorty od R. fulgida a R. purpurea vyžadují hluboko zpracovanou zem a umístění na plném slunci, aby mohly zdárně růst a dokonale uplatnit svou osobitou krásu. Ostatní druhy snesou i lehké zastínění a kyprou, nepříliš suchou zem. Bohaté květenství jim zajistíme hojnou zálivkou v době nej většího vzrůstu.

 

Listopadka – kamarádka rudbekie

Posledními kvetoucími pozdravy v řadě kopretinových trvalek jsou v podzimních zahrádkách zimovzdorné listopadky, čili chryzantémy. Jsou nízké i vyšší, až 80 cm jednoduché, poloplné i plnokvěté, rané i pozdní a dovedou kouzelně zkrášlit jak poslední dny „babího léta“ na zahrádkách, tak i vázy a vázičky v našich bytech. U nás pěstované zimovzdorné listopadky jsou většinou  velmi odolné jak vůči chorobám, tak i zimě, hlavně jsou-li dokonale zakořenělé a pěstované v půdě nepříliš vyhnojené dusíkatými hnojivý. Zvlášť dobře jim vyhovuje zem ve staré síle a v době vzrůstu bohatá zálivka, střídaná s okopáváním. Přesto, že se jedná o rostliny dobře zimovzdorné, doporučuje se zakrytí rostlin s nasazenými poupaty před prvními mrazíky kdy ještě nejsou poupata dokonale vyvinutá, abychom se zbytečně neochudili o bohaté a pestré květenství. Zimovaným rostlinám se velice zavděčíme lehkým prosypáním listem, nebo slamnatým hnojem a na jaře okopáním a pohnojením proleželým kompostem.

Listopadky ze skupiny Chrysanthemum koreanum vznikly asi před 35 lety. Dorůstají výše 60—100 cm a kvetou od počátku září až do konce října, i déle. K jejich přednostem patří hlavně zimovzdornost, stěsnaný vzrůst a pěkné, zářivé barvy. K nejznámějším patří např. „Apollo“ cihlově červená, „Cydonia“ oranžově červená, poloplná, „Ember“ cihlově červená, poloplná, „Fellbacher Wein“, vínově červená, poloplná. „Hebe“ jednoduchá růžová, „Lednice“ světle žlutá, „Linnocence“ bělorůžová, „Rosenmarguerite“ sytě růžová, .Ruby King tmavočervená, poloplná, „Schaffhausen“ jednoduchá, zlatožlutá, raná.

Z listopadek ze skupiny Chrysanthemum indicum, které se značně podobají tzv. „koreánkám“ si zasluhují zmínky následující výpěstky: „Altgold“ zlatohnědá, raná. „King Midas“ bronzové žlutohnědá, ,,La Garonne“ svítivě červená, „Anneliše Kock“ bílá, „Septemberrose“ růžovo. fialová a „Schleswig-Holstein“ raná, zlatožlutá.

Nejmladším členem mezi kopretinovými novými listopadkami, o jehož původu však mnoho nevíme, je Chrysanthemum rubellum. Vznikl pravděpodobně křížením Ch. indicum a Ch. zawadskii, rostoucím na skalách v oblasti za Tatrami, kde přímo báječně krášlí svými květy přírodní útvary v povodí divokého toku Dunajce. V poslední době byl tento druh propěstován do několika velmi hodnotných soret, vyznačujících se bohatým, většinou růžovým květenstvím. K nejznámějším patří „Clara Curtiss“ s jednoduchými, dosti velkými, jasně růžovými květy, dále sorta „Duchess of Edinburgh“ s velkými, zářivě červenými květy a ,Nancy Perry“, dorůstající výše až 1 metru a kvetoucí lososově růžově v říjnu a listopadu.

Pěstování všech zahradních kopretinových trvalek není nijak obtížné. Většina z nich vyžaduje dobře vyzrálou zem ve staré síle a zavděčíme se jim častějším okopáním půdy a také vydatnou zálivkou v pravý čas, to znamená v období největšího vzrůstu. Na zimu jim prospějeme pohnojením vyzrálým kompostem a přikrývkou lesní chvojí.Všechny tyto krásné, ušlechtilé a nenáročné kopretiny jsou vítaným obohacením sortimentu trvalek v každé zahrádce a hojnost půvabných a vytrvalých květů – trvale uspokojí i nejnáročnější zahrádkáře.

Autor příspěvku: admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *