Balkonové letničky nejen do malých zahrádek

Plochu našich zahrádek nemusíme věnovat jen pěstování zeleniny a ovoce. Jistě zůstanou  prostory, které využijeme pro pěsto¬ání květin. Květiny rozeznáváme dvoje: jedny jsou letničky, které za jeden rok vyrostou, vykvetou a také vysemení, druhé jsou pereny neboli trvalky, které každoročně vykvetou a na podzim jejich nadzemní část uhyne. V zemi však přezimují jejich oddenky, kořeny, hlizy, cibule a pod.

Všimněme si letniček. Jsou to rostliny s krásnými květy, které se snadno pěstují. Kdo má pařeniště, má k jejich pěstování nejlepší podmínky. Pařeniště však není nutností. Při dobrém ošetřování se dají květiny vypěstovat i bez něho. Uděláme si malé ploché truhličky z tenkých prkének (ne z překližek) o vnitřní světlosti asi 5—7 cm. Šířka a délka se bude řídit místem u okna, kde budou umístěny. Na dno truhlíku přibijeme napříč dvě laťky, na kterých truhlík spočívá. Aby nechytily plíseň, napustíme je roztokem skalice modré nebo zelené nebo je vložíme do vápenného mléka. Po oschnutí nasypeme na dno truhlíku slabou vrstvu říčního písku. Na ten dáme zahradní zem, do níž jsme přidali trochu jemnějšího písku. Truhlíček necháme asi 1 cm od okraje volný.

Z tenkých destiček si zhotovíme jmenovky. Ty potřeme jemně bělobou, do níž jsme přidali trochu mleté pemzy, aby se na nich lépe psalo. Obyčejnou tužkou (ne inkoustovou) na ně napíšeme jména letniček, které budeme vysévat od poloviny března do poloviny dubna. Zaseté semeno lehce zatlačíme plochou destičkou (stačí i krabička od zápalek) a lehce zasypeme takovou vrstvou jemně proseté zeminy, jak jsou vysoká semínka. Abychom semena nespláchli na jednu stranu, vlhčíme jemně kropítkem. Truhlíček přikryjeme tabulí skla, kterou nadzvedneme plocho podsunutou jmenovkou, aby měl přístup Čerstvý vzduch, který usnadňuje klíčení.

Jakmile semínka vyklíčí, vzduchujeme, odstraníme sklo a zavlažujeme. Vyklíčené sazeničky přepícháme jednotlivě do téže země, do jiných podobných truhlíčků, které již můžeme umístit na verandě, světlé chodbě, nebo v pokoji, kde se netopí. V polovině května (po ledových mužích) dostatečně otužilé sazenice vysazujeme do volné půdy. Při vysazování volíme slunné místo s dobrou vyhnojenou zemí. Sázíme kolíkem nebo malou sázecí lopatkou. Sazeničky i s kořenovým balíčkem, který jsme napřed dobře zalili, sázíme velmi opatrně, aby se kořínkv neobracely nahoru. Mírně, ale pevně půdu přitlačíme a jednotlivě trubkou z konévky zaléváme. Pevně sázime proto, aby vítr sazenice v rozměklé, zbahnělé půdě nevyvrátil. Záhony udržujeme v čistotě a mírně kypříme.

Popisuji několik hezkých letniček, které si všechny nemůžeme sami vypěstovat, ale můžeme je koupit v některém zahradnickém podniku: karafiáty Chabaudovy jsou jedny z nejkrásnějších pro velké vonné, nádherně zbarvené květy na delších, elastických stoncích. Jsou výborném materiálem pro vazbu vkusných kvtic, kytiček, věnců i k plnění váziček v bytech. Švou příjemnou kořenitou vůní si získaly velkou oblibu a jsou od července až do zámrazu stále póžadovány. Semeno u nás vyzrává jen v ideálních, chráněných polohách. Kvetou stále až do zámrazu. Slabý mráz jim neškodi, ale ničí je podzimní deště.

  • Fialy jsou velmi oblíbené a patří stejně jako karafiáty do skupiny květin, které byly velmi oblíbeny již ve starých renesančních květnicích. Mají také svou vlastní, velmi příjemnou vůni a plné květy krásnvch sytých barev. Také ty je lépe koupit v zahradnictví již jako větší, otužilé sazenice.

  • Zinnia elegans je rovněž velmi stará letnička. Její obliba stoupla před čtvrtstoletím, kdy jsme obdrželi nové zlepšené druhy obřích květů. Jsou to až 75 cm vysoké rozvětvené keříčky, které na koncích větviček nesou velké květy sytých barev. Květy sestávají z hustě na sebe nakladených lístečků v podobě polokoule. Tím ovšem elegance květů mizí, protože i stopečky jsou tuhé a nepoddajné.

  • Hledíky (Antirrhinum), u nás tak oblíbené v druzích nízkých pro vazbu malých kytiček, polovysokých pro věnce a vysokých (až 1 m) do velkých váz. Jejich droboučké semeno nás nesmi odradit od pěstování. Rostou dobře, jsou otužilé a vyrostou i z volného výsevu.

  • T a g e t e s (aksamitník, afrikán) pro svou zvláštní vůni je některým lidem sympatický, zatím co jiným se nelíbí. Má velké květy různých barev, ponejvíce oranžových. V poslední době byly vypěstovány druhy velmi příjemné žluté barvy citronu. Jsou druhy velmi nizoučké, sloužící na obruby, druhy polovysoké. a až přes 1 m vysoké.

  • H r a c h o r (Lathyrus) se svou sladkou vůní JK) medu byl v poslední době velmi zdokonalen ve vzrůstu. Na stopkách speciálně pěstovaných, dosahujících až 50 cm délky, sedí čtyři velké kvéty, podobné motýlům. Hrachory se sejí přímo do volné půdy. Semeno je velikosti malého hrášku, tvrdé, pevné a brzy klíčí. K vyklíčeným rostlinkám třeba zapíchat přes 1 m vysoké hůlky nebo křoví, po kterých se hrachor pne. Hrachorové květy se mají stále uřezávat, protože semeno je velké a spotřebuje mnoho živin na úkor dalšího květenství.

  • Petúnie pro svou dobrou vlastnost nevad¬nutí a pro svůj často převislý vzrůst se staly ideálními pro balkonové truhlíčky. Snesou i sluneční žár. Jejich nálevkovité květy jsou u některých druhů plošně větší než jejich listoví. Balkonovité druhy kvetou po celé léto. Často se hnojí a občas zaštípnou. Petunie rostou vysoko a právě zaštipováním se stanou kompaktními.

  • Salvie se svou ohnivě červenou barvou jsou velmi oblíbeny pro skupiny, vystavené na veřejných místech. Sazenice si musíme koupit, protože se pěstují již v lednu ve sklenících. Dále jsou oblíbené a také se snadno pěstují: Godetie, Clarkie, Nemesie, Chrysanthemum carinatum, Calendula neboli měsíčky, Helichrysum monstrosum pro slaměné květy různých barev, reseda pro svou příjemnou vůni, a mnoho jiných.

Autor příspěvku: admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *