Chryzantémy – klasické podzimní květiny

Chrysanthenum indicum L. je známa a pěstována v zahradách již déle než dva tisíce let. Její původní vlastí je Čína. O její prastaré historii hovoří výzdoba tamních chrámů, chryzantémy vyšité na hedvábí, krásné vzory malované na porcelánu i rozmanité řezbářské práce. Již před 2300 lety napsal čínský mudrc Kon-fu-tse v knize Li-ki, že Číňané tuto rostlinu vychovali. V 5. století našeho letopočtu se proslavilo pěsto¬váním chryzantém zejména čínské město Chusan – město chryzantém.Podzimní chryzantémy

Koncem 4. století se naučili od Číňanů pěstovat chryzantémy také Japonci. V krátké době své učitele nejen dohonili, ale i předčili. V Japonsku se stala tato květina tak oblíbenou, že zdobila nejen císařovy zahrady i jeho šaty, ale od roku 797 se stala erbovní květinou japonských císařů. Japonci jmenují tuto rostlinu opředenou mnohými legendami „Ki- ku“ . Později byla také chryzantéma s 16 květními plátky, podobná slunci, převzata do státního znaku. Oblíbené dívčí jméno je „Okikusan“ – „slečna chryzantéma“. Od roku 1812 se každý podzim konají v Japonsku v různých městech výstavy chryzantém a také velká chryzantémová slavnost „Kiku-ningyo“, při níž jsou z chryzantém vytvořeny různé pohádkové a folkloristické bytosti a scény. A v roce 1876 založil japonský císař Mitsuhito nejvyšší japonské vyznamenání „Kikhua daijusho“ (chryzantémový řád), jež je propůjčováno pouze korunovaným hlavám nebo příslušníkům jejich rodin.

A jak se dostaly chryzantémy do Evropy? V roce 1789 přivezl marseillský obchodník Pierre L. Blanchard poprvé z Číny do Francie první tři drůdy chryzantém — bílou, fialovou a červenou. Dlouhou cestu po moři kolem Afriky vydržela pouze jediná rostlina s červenými květy. Z Francie se dostala v roce 1792 první chryzantéma do Anglie, kde našla mnoho obdivovatelů. Postupně byly dováženy z Číny a Japonska další odrůdy různých barev a tvarů, začalo se se šlechtěním i v Evropě, takže na první evropské chryzantémové výstavě v Norwichu bylo vystavováno v roce 1829 již více než 50 různých odrůd.

Podzimní královna zahrad

Dnešní odrůdy chryzantém se pochopitelně značně liší od odrůd pěstovaných v minulém století. Počet jejich odrůd jde do

desetitisíců. Byly získány odrůdy fantastických tvarů a barev, a slouží jako častá inspirace pro podzimní truhlíky . A jejich šlechtění je i dnes stále živé. Z květiny, kterou jsme dříve pěstovali pouze jako květinu „dušičkovou“, k uctění památky zesnulých, se dnes stává jedna z hlavních květin pěstovaných ve velkém k řezu. Zásluhou moderních metod zahradnické výroby můžeme řezané květy chryzantém vidět za výlohami květinářských obchodů téměř po celý rok. S jejím pěstováním jsou ale určité potíže. Je to rostlina krátkého dne, a proto aby vykvetla třeba v letních měsících, musí se jí ve skleníku uměle zkracovat den přikrýváním záhonů černou fólií. Velké a pěkné květy na dlouhých metrových stonkách se získávají pravidelným vyštipováním všech postranních poupat a vyvažováním rostlin k hůlkám.

Zahrádkáři volí proto raději drobnokvěté odrůdy chryzantém, které mohou vysázet na venkovní záhony. Ale i ty potřebují dobře vyhnojenou, propustnou a mírně alkalickou půdu. Vysazujeme je až koncem května nebo v červnu, když už pomine nebezpečí jarních mrazíků. Jakmile rostliny dosáhnou výšky 20 až 25 cm, zaštípneme jejich vrchol, aby se rozvětvily. To můžeme ještě jednou opakovat, nejpozději však do konce července. Rostliny pěkně obrazí, jsou nižší a košatější. Během vegetace musíme zalévat a popřípadě přihnojovat roztokem plného nnojiva. Na záhoně kvetou většinou od září až do listopadu, kdy je již na zahrádce o květy nouze. Některé zimovzdornější odrůdy mohou přečkat naši zimu na záhoně pod pokrývkou chvojí, na něž dáme ještě vrstvu suchého listí a zatížíme opět smrkovými nebo jedlovými větvičkami, aby vítr listí neodnesl. Rostliny po odkvětu seřežeme na 15 až 20 cm. Na jaře včas přikrývku odstraníme, aby mohly opět vyrašit. Choulostivější druhy chryzantém po odkvětu raději ze země vyryjeme, seřízneme nadzemní části rostlin a vysadíme je do bedničky od rajčat těsně jednu vedle druhé. Umístíme je třeba na verandě, kde nemrzne, nebo ve sklepě — ale nezaléváme. Optimální teplota v té době je 5 až 8°C. Se zálivkou začneme opět až koncem zimy, to je v době, kdy matečné rostliny začínají rašit. V té době potřebují již teplotu 12 až 14 °C. Narašené rostliny je možno množit pomocí řízků, nebo pouhým rozdělováním trsů

Autor příspěvku: admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *