Sedmikráska chudobka

Chudobka či sedmikráska (Denis perennis) z čeledě slož­nokvětých (Compositae). Vždyt ji znáte. Patří mezi první náladové jarní květiny našich palouků, trávníků a pažitů, v kterých se stává někdy i obtížným plevelem. V zahrad­ních kulturách byly chudobky zušlechtěny do velkokvětých až obřích odrůd v barvě bílé, růžové a červené. Všechny odrůdy těchto květin jsou pěkné a jejich pěstování velmi jednoduché. V současné době se dají koupit hotové sazenice v zahradních centrech, složité ale není jejich vlastní předpěstování.

Dříve se rozmnožovaly plnokvěté variety dělením trsů po odkvětu. Dnes máme ustálené odrůdy v semeni, a proto se rozmnožují jen výsevem. Semeno vyséváme v červnu a počátkem července na ob ohrazený záhon a pokryjeme jen slabou vrstvou písčité země. Lehké přimáčknutí země je nutné, aby výsev stejnoměrně vzešel. Po důkladném prolití se položí na skříň sklo a stín, čímž se urychlí klí­čení. Semeno, které podržuje po dva roky klíčivost, při do­statečné vlhkosti vyklíčí do 14 dnů, načež se odstraní stín a asi za týden i skla, která se do sejmutí podkládají vět­ráky, aby se semenáčky otužily. Při dostatečné vláze zesílí za dalších 14-20 dní semenáčky tak, že se může přikročit k rozsázení. Na urovnaný záhon se živnou půdou rozsa­zujeme je na vzdálenost asi 5 x5 cm; sázíme mělce, jak asi stály na osevním záhonu. Rozsázené sazeničky se důkladně

Udržovací práce spočívají v případném pletí a zalévání. Na velmi živné zemi urostou záhy sazenice ve větší trsy, a je proto lépe rozsazovati sazenice na záhony ve staré síle. Příliš do zimy urostlé sazenice obyčejně přes zimu vyhy­nou. Když rostlinky rozsázené na 5 X 5 cm srůstají, vysázejí se na nový záhon v řadách na 15-20 cm od sebe, do řad vzdálených 20 cm. Bude to asi počátkem září, nejpozději v druhé polovině tohoto měsíce. Jde o dostatečné zakoře­nění před příchodem prvních mrazů. Ve vyšších polohách nebo chladných údolích bude počátek září výhodnější než jeho druhá polovina. V dobré zahradní půdě rostliny do začátku zimy ještě dostatečně zesílí, takže zimu dobře přečkají.

Přes zimu není zahradním sedmikráskám ani tak nebez­pečný mráz jako spíše slunce, zejména počínaje lednem. Zvláště v polohách chudých sněhem působí slunce po holo­mrazech zhoubně. Je proto záhodno pokrýt záhony v ta­kových polohách lehce chvojí nebo dlouhým slamnatým hnojem. V posledním případě jde výhradně o ochranu proti slunci, ne tedy o pohnojení. Vyloužená močůvka přijde ovšem na jaře vhod sedmikrásám i následné plodině. Když minuly na jaře silné mrazy a sedmikrásky počnou znovu růst, lehký hnojový pokryv nebo chvoj se odstraní a do­přeje se jim zase piného slunce.

Vysazování sedmikrásek do truhlíků

Jakmile začínají rostliny ukazovat poupátka, mohou se sázet s balíčky do korýtek. Tady počíná práce majitele bytu nebo domu. Pochybuji, že si bude někdo pěstovat sedmikrásky v malém počtu sám. Koupí je u zahradníka levněji, než nač by mu přišly ve vlastní režii. Do korýtek pro sedmikrásky se hodí každá živná zahradní půda, přimísí-li se k ní trochu hnojové nebo lehčí kompostní země. Do užších korýtek se vysázejí sedmi­krásky v jedné řadě na 15-20 cm od sebe, do širokých korýtek, jaké jsou obyčejné na balkonech, ve 2 řadách. Při dostatečné zálivce pokvetou po dobu 6-8 týdnů až do květ­na. Poté se osázejí korýtka květinami pro letní výzdobu balkonů a oken.

K šedé omítce se hodí odrůdy s úbory bílými, růžovými i červenými. Ke žlutavé jen červené nebo růžové. Na do mech s červenými cihlami se uplatní odrůdy s úbory bílými. Po odkvětu se nevyplácí pěstovat sedmikrásky dále. Lze je sice rozdělit a dělence rozsázet na vzdálenost jako saze­ničky v podzimu., avšak sazenice z dělených rostlin kvetou skrovněji než nově vypěstované ze semene.