Kdo z nás by neznal ušlechtilé, skromné, bílé kvítky sněženek. Velmi často rozkvétají ještě za sněhu v našich smíšených nebo listnatých lesích, hájích a zahrádkách. I když ve srovnání s jinými květinami nijak nevynikají ani barvou, ani vůní, jsou velmi oblíbené pro svůj časný předjarní růst. Ve volné přírodě byla u nás sněženka na mnohých místech právě pro tuto vlastnost vyhubena. Proto, aby se předešlo jejímu dalšímu ničení, je tato rostlina chráněna a je zakázáno vyrýpávání jejích cibulek.Rod sněženek obsahuje celkem asi 12 druhů, které rostou nejen v Evropě, ale i v Asii. U nás roste nebo se běžně pěstuje několik druhů tohoto rodu. Nejčastéji bývá pěstována Sněženka bílá – podsnéžník (Galanthus nivalis), která je naší domácí rostlinou. Má drobnou, (1—2 cm velkou) kulatou cibulku, která je pokrytá hnědavou blanitou slupkou. Z cibulky vyrůstají dva čárkovité, sivě zelené listy. Květ, který je zpravidla pouze jeden, vyrůstá z úžlabí zeleného na okraji bíle lemovaného listenu. Vnější okvětní lístky jsou delší, čistě bílé, vnitřní jsou kratší a mají na spodním okraji zelený lem. Kvete od ún-bra do dubna. Květy slabě voní.
Galanthus nivalis má několik pěkných odrůd. Zvláště pěkná je plnokvětá forma G. nivalis var. florepleno, která má o něco nižší vzrůst, avšak má větší počet vnitřních okvětních lístků. Je velmi ozdobná a rozkvétá o něco dříve než základní druh.
Další odrůdou je G. nivalis var. imperatii, která roste na jižní Moravě a jižním Slovensku. Je velmi vzrůstná. Má celkem tři širší listy a také květy jsou podstatně větší, až 3 cm dlouhé. Poněkud odlišné zbarvení má odrůda G. nivalis var. lutescens. Její vnitřní okvětní lístky jsou žlutavě žíhané. Tato odrůda je však u nás poměrně vzácná. Zajímavá je též odrůda G. nivalis var. octobrensis, která rozkvétá již v říjnu a listopadu. Pochází z Albánie.
Pro rychlení je zvláště vhodná odrůda G. nivalis var. corcyrensis a G. nivalis var. praecox. Dalším velmi pěkným druhem je Galanthus elwesti. Tento druh má listy šedozelené barvy, jakoby ojíněné, jsou širší a delší než u. G. ni valis. Celá rostlina je vyšší a také květy jsou větší. Vnitřní okvětní lístky mají zelený lem, který je ale širší než u G. nivalis. Rozkvétá někdy již koncem ledna nebo začátkem února. Pochází z Malé Asie.
Mezi méně známé druhy patří Galanthus caucasicus a Galanthusplicatus. Oba tyto druhy jsou u nás velmi málo rozšířené.
Pěstování sněženek
Sněženky se hodí do našich zahrádek na polostinná stanoviště. Je možné je vysazovat do skalek nebo trávníkových ploch. Zvláště ale sněženky vyniknou jako podrost ozdobných keřů nebo koniferových skupinek. Pokud jde o stanovištní nároky, jsou velmi skromné a přizpůsobivé. Dobře jim vyhovují půdy hlinité nebo hlinitojílovité s větší příměsí humusu, vlhčí, se slabě kyselou reakcí půdy. Pokud je zkoušíme pěstovat v nádobách, je nutné zvolit větší truhlíky, které brzy z jara umisťujeme na balkon nebo terasu. Po odkvětu je vhodné celý truhlík zapustit do záhonu do půdy, a vyjmout je až další rok brzy z jara.
Také množení sněženek je velmi snadné. Nej běžnější je množení dceřinnými cibulkami. Necháme-li rostlinu delší dobu na jednom stanovišti, vytvoří velmi brzy celý trs – což třeba u výsedeb do nádob potřebujeme. Je ale nutné občas přihnojit, a to nejlépe dobrým kompostem, nebo umělým hnojivem.
Je ale také možné cibulky každým rokem nebo jednou za dva roky vyzvednout a rozsadit. Cibulky pak roztřídíme. Drobnější sázíme do hlubky asi 4—5 cm a větší do hloubky 5—8 cm. Přesazujeme nejlépe během srpna. Základním předpokladem zdárného růstu a bohatého květu je včasné sázení. Jakmile to¬tiž cibulky volně skladujeme déle než měsíc, dochází ke ztrátám. Slabá slupka nechrání drobnou cibulku před vysycháním a nadměrnou ztrátou vody. Cibulka po vysazení pak podléhá různým houbovým nebo plísňovým chorobám.
Snadné je i množení některých druhů pomocí semen. Zralá semena necháme buď volně vypadat a jen slabé je zahrneme zemí, nebo semena sbíráme a vyséváme je na zvlášť připravené záhonky. Velmi vhodný je i způsob výsevu do bedniček, a to do směsi písku, dobrého kompostu a rašeliny. Takto vypěstované rostliny kvetou převážně již druhým rokem
