Plamének – Klematis (Clematis) a hlízolist (Glycine, Wistaria) počítáme právem za nejkrásnější popínavé rostliny. Obě jsou však poněkud choulostivé na zimu, obě vyžadují, aby při volbě stanoviště a sázení se dbalo jejich požadavků — a pak nás odmění spoustou krásných květů. Zmíním se dnes o plaménku – klematis , jehož tmavomodré, fialové a červenavé hvězdice květů jistě každý milovník zahrad zná, a kdo jej ve své zahrádce nemá, přeje si jej mít. Pokud zvolíme dostatečně velkou nádobu s dobrou zálivkou, můžeme plamének pěstovat na balkoně nebo terase v truhlíku, a trochu tím tak zpestřit druhovou skladbu okrasných balkonovek.
Horský plamének roste většinou v polostinnych místech, v štěrkovitých nánosech na úbočích hor, horských roklích, při potocích a zátokách řek, kde popíná okolní křoviny (Clematis vilalba) a v podzimu zdobí je svými pýřitými plody. Tento divoký plamének, na němž jsou všechny ušlechtilé druhy šlechtěny, také často zplanělý objímá ploty, Íoubí a keře, nedá se však svou krásou květenství srovnávat s bratry, jejichž ohromné a početné květy jim získaly takovou oblibu v sadovnictví – velkokvětými klematisy.
Pěstování klematisu
Nejlepší doba k vysazování je podzim. Na jaře se dá vysazovat ovšem také, ale málokdy pak ještě v témž roce kvete. Ostatně šlechtěné plaménky pěstují školkaři ponejvíce v hrncích, a tu se dají vysazovat po celý rok.
Správné vysazování je velmi důležité. Hlavní podmínkou je, aby plamének měl tytéž okolnosti jako má v přírodě. Zemi chce hlubokou a živnou, s hojností humusu, ale dosti propustnou, štěrkovitou, stanoviště spíše severovýchodní až severní, ne prudké výsluní. A zejména musíme před prudkým sluncem chránit jeho kořeny. Proto se doporučuje vysazovati před něj některé mělce kořenící a nevysoké trvalky, jakými jsou právě jeho jmenovky ně plamenky — phloxy. Kde to není možno, tam alespoň z kamene či zdivá uděláme úhledný obrubník, aby po celý den alespoň tato zídka vrhala na zemi stín, neboť přímé sluneční paprsky kořenům velmi škodí. Takový obrubník je také ochranou před nadbytečným a hlubokým kypřením, jež plaménku, který má rád klidné stanoviště, velmi škodí. Výborně se vyjímá také vedle vhodného keře, na př. kaliny, kde jej zasadíme opodál na severní stranu a svedeme jej na keř, který kouzelně obepíná, právě tak jako viany plamének v přírodě okolní křoviny.
Důležité ovšem je, aby v takovém případě starší keř byl náležitě tvarem přizpůsoben a plamének aby při zasazení dostal potřebnou kompostovou, s pískem a štěrkem smíchanou zemi k zakořenění. V Anglii vysazují dost často plamének s vinnou révou na špalíry, obě rostliny se dobře snášejí, v užitku ani dekorativním účinu, se vzájemně neruší. Důležité ovšem je provést včasný předjarní řez na révě i plaménku a dřevo obou rostlin uspořádat tak, aby se vzájemně nerušily.
Vysazujeme-li plamének k tyči nebo pergole do nádob, nezapomeňte, že rostlina: má být vysazena vždycky na stranu severní. Při sázení vyhloubíme dost hlubokou jámu a vyplníme ji zemí,, smíchanou z kompostu, zetlelého hnoje a štěrku, rostlinu zasadíme tak, aby bylá asi 5 cm pod povrchem země. Kořenový balík z květináče poněkud uvolníme, abychom mohli směstnané kořínky dobře po jamce rozprostřít. Plamének nesnáší umělá hnojivá. Proto přihnojovat máme jenom rozředěným kravincem, do něhož přidáme trochu rozpuštěného drůbežího trusu nebo louhu z kostní moučky. Močůvka nebo rozpuštěný kravinec musí být odstálé, náležitě vykvašené, čerstvé by poškodily kořání.
Nově zasazený plamének seřízneme asi 30 cm nad zemí, a to bezprostředně nad očkem. S řezem počkáme, až očka začínají rašit. Když v létě zaštípneme špičky výhonů, dosáhneme toho, že nám dřevo lépe vyzraje.Řez plaménku nelze dělati podle jedné methody. Musíme přihlížet k jaké botanické skupině ten který druh patří. Je jich několik (Cl. alpina, plamének alpský Cl. montana, plamének horský, Cl. tlorida, plamének hojně kvetoucí, Cl. patens, plamének otevřený) ; všechny tyto druhy v závorce uvedené, které kvetou na loňském dřevě, se jenom prosvětlí a příliš dlouhé výhony se poněkud zakrátí.
Naproti tomu velkokvété druhy Jackmannovy a celé příbuzenství Clematis viticella se řeže silně a loňské výhony zkracujeme až na 30 cm nad zemi, poněvadž kvetou jen na letošních výhonech. — U druhů Lanuginosa můžeme řezat podle libosti — chceme-li květenství rané, řežeme málo, když se spokojíme s květenstvím letním, řežeme je nízko jako plamének Jackmannův.
Všechny plaménky vzdorují mrazu. I když jejich nadzemní části omrzají, rostlina sama si zachovává na své kořenové babce dost adventivních puků, z nichž dobře vyhání. Jestliže přece časem odumírají, pak je to nedostatek živin a úžeh kořenů slunečními paprsky, málokdy nějaká nemoc. Kromě pnoucích plaménků jsou také některé plaménky křovité, vysazujeme je jako trvalky a každoročně odřežeme jejich nadzemní část, vyhánějí pak bujně znova.
