Lobelky

Lobelie (méně známá pod českým názvem chylan — jmé­no rostlin dané po osobě se nemá ani v češtině měnit: tedy správně lobelie) v druhu Lobelia erinus v několika odrů­dách má své milovníky pro bohaté modré květenství, tr­vající od jara do podzimu. Intensivní modré barvy s červe­nými stálekvetoucími begoniemi vyjímají se dost dobře, ovšem jen v korýtkách na přízemních oknech.

Tento druh lobelie se rozmnožuje výsevem, pinokvěté odrůdy netvoří semene a množí se tedy řízky a dělením trsů. Dnes se pinokvěté lobelie sotva u nás pěstují, protože přezimování matečných rostlin se obyčejně nevyplácí. Semeno podržuje klíčivost až po 4 roky a vzchází oby­čejně do 2 týdnů. Předpěstování rostlinek je takové jako u begonií až na to, že se semeno pokrývá slabou vrstvičkou země jako u petunií. Ovšem lobelie nepotřebují zastínění. Při rozsazování se mohou sázet 2-3 semenáčky pohro­madě, po př. i více, když se trsy včas opět rozdělí. Když se semenáčky poněkud »vytáhnou«, lze je ostrými nůžkami zkrátit.

Plnokvěté lobelie se na podzim sázejí mělce do truhlíčků, do lehčí hrudkovité země, zkrátí se, a‘ přezimují v mírně teplém skleníku. Nemají se zalévat příliš studenou vodou, aby neshnily. V lednu nebo počátkem února se umístí do teplého skleníku na políčky, kde počnou záhy růst, a mla­dých výhonků se použije za řízky, které v čistém písku na teplém množárenském záhonu v několika dnech snadno zakoření. Pak se rozsázejí a pěstují jako semenáčky s tím rozdílem, že se nůžkami zastřihnou, když se trochu povy­táhly. Vrcholků lze opět použít za řízky a trsíky lze rozdělit před vysázením na záhon do pařniku, jsou-li dost silné. Z 20 matečných rostlin lze do května namnožit až 1.000 sazenic. Ty jsou ovšem naprosto jednotné, čehož nebývá u rostlin množených ze semen. Proto se rozmnožují místy také nejlepší semenáčky tak jako lobelie plnokvěté.

Na 1 m přijde 7-8 rostlin a v druhé řadě, případně v třetí, se v truhlíku sázejí stálekvetoucí begonie. Balkony osázené jen lobeliemi se dobře neuplatňují.